V rámci ↗OTS význam plynoucí z významů složek obsažených v motivovaném slově, tedy z významu slova výchozího a z významu ↗slovotvorného formantu, např.: uči‑tel ‘ten, kdo učí’, pra‑strýc ‘strýc o generaci starší’. Je tedy konkrétní lexikální realizací strukturního významu ↗slovotvorné třídy a ↗slovotvorného typu. Jako takový je jednotkou systému. ↗Lexikální význam slova je konkretizací této jednotky v ↗normě a ↗úzu. S.v. může odpovídat lexikálnímu významu slova, jako je tomu u uvedených příkladů, a jejich lexikální význam je pak prediktabilní, n. může být užší (např. truhl‑ář = s.v. ‘ten, kdo vyrábí truhly’, lexikální význam ‘výrobce dřevěného nábytku’), či širší (např. bělice = s.v. ‘něco, co je bílé’, lexikální význam ‘druh třešní’ n. ‘druh ryb’).

S.v. se může od lexikálního významu vzdalovat, může se i zcela setřít, pak dochází k lexikalizaci významu: lexikální význam je spojen s celým slovem, jeho strukturní význam není k pochopení slova potřebný: krejčí = s.v. ‘ten kdo krájí’, lexikální význam ‘kdo šije šaty’. V takových případech lexikální význam prediktabilní není. S.v. slova může být modifikován v textu pod vlivem pragmatiky.